Klasický obrázek jedné malé, maličké farnosti.

Počet věřících: cca 15 lidí, někdy i 20

Kdo? Lidé důchodového věku+ pár dospělých

 

Jedna vůdčí rodina, jež vede celou farnost, nikoho k ničemu nepustí, maximálně čtení jednou za dva týdny. Takový ten příklad dokonalé rodiny, v jejichž očích je prázdno. Na dědině se jim říká „svatí“. O důvod víc pro lidi tam opravdu nezajít.

NECHUŤ.

BOLEST.

ZLOST.

 

Nemožnost se s nimi na čemkoliv domluvit. Jak řeknou, tak to bude. A lidé mlčí a mladí, jež se chtěli zapojit, postupně zestárli a rozprchli se do světa.

 

ODBOČKA

Občas si myslím, že by mohla být nějaká zpětná vazba, abychom snáz předcházeli nechuti cokoliv dělat ve farnosti, jenom něco málo, stačí nějaká ta menší odměna, aby věděli, že je to strašně fajn, že čtou, že uklízí, zametají.... Jen proto, že se občas člověk dostane do fáze, kdy si myslí, že to nemá cenu, začne to dělat automaticky, a když vidí, že ho ani nikdo neocení, brzo vyhoří a z farnosti jednoduše odejde do pohodlí domova nebo do jiné farnosti.

 

A pak se divíme, že máme kostely prázdné, ale když se nedokáže domluvit farnost, kde jinde by to mělo jít snáz?