Čekala jsem. Stála jsem před prodejnou a čekala. Byla mi už zima a tak jsem sebou různě vrtěla.
Přišel pán. Začal se na mě usmívat, oplatila jsem mu to. Podíval se na mě a znaleckým okem usoudil, že v módní policii bych obstála. (to sotva! )
Pan se otočil, zamumlal něco, jako že pan magistr má dost, a šel houpavou chůzí dál.
Uplynulo pár dní. 
Dneska jsem šla do té samé prodejny si něco vyzvednout. 
A znovu jsem potkala pana magistra, zase se tak zvláštně usmíval... 
My víme. 
Oba.