v obyčejných dnech
kdy dcera potřebuje otce
nebyl jsi tu
a ty okamžiky se mi vracejí
jak zaseknutý kazetový přehrávač
aby mě varovaly
když chci být chvíli dobrá
už ne
ten nejlepší člověk
ten nejlepší člověk
slyší člověk ze všech stran
zvuk střepů a hlubokých ran
teď už konečně
dovedu sebe milovat
po tolika letech
ruce odevzdat čisté
ještě se zlobím
a dlouho budu
pomalu Tě vypustím ze života
abych ho mohla nahradit Láskou
aby ta moje zkreslená představa o Bohu
dostala konečně nový rozměr
milujícího Otce
ne toho, kterého znám...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.