v záři půlměsíce
už dohasly všechny svíce
a ty se ptáš
ptáš se více
jestli Ti to za vše stojí
bláznivá minulost
se srpem Tě honí
a nutí Tě
nutí Tě si nevěřit
nutí Tě nebýt
zničená troska mezi světy
je jedna ráno
marně se snažím usnout
říct minulosti dost
brát na sebe břemena jiných
aby můj kříž mohl být těžší
aby ta touha
zničující láska
k důchodcům a jiným
mohla být silnější
rozpíjena hloupými neverši
rozdrásána do krve
vždyť o to tu přece
o to jde