nikdo to nevidí
prázdné stopy do kamení
že kopeš do lidí
že kopeš do rodiny
Vážený pan, tak nějak?
se to kdysi říkalo
srdce mi na kusy zůstalo
střídá se v něm
nenávist
zloba
zrada
s odpuštěním
přijímáním skutečnosti
co když budu stejná?
každý den si kladu
tuto otázku
a říkám si
že mám být dobrá
ještě nejsem vykřesaná
až na kost
dělám si v sobě opatření
abych se nemusela stydět
za tvou přetvářku
musím
začít někde od začátku
vypustit minulost
vypustit tvůj stín
neřešit tvoje hádky
duševní zmatky s proudem alkoholu
abys pak mohl křičet
ona je blázen !
vidět to na ní je
probrečí mši
není bez naděje
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.