nikdo to nevidí

prázdné stopy do kamení

že kopeš do lidí

že kopeš do rodiny

Vážený pan, tak nějak?

se to kdysi říkalo

srdce mi na kusy zůstalo

střídá se v něm

nenávist

zloba

zrada

s odpuštěním

přijímáním skutečnosti

co když budu stejná?

každý den si kladu 

tuto otázku

a říkám si

že mám být dobrá

ještě nejsem vykřesaná

až na kost

dělám si v sobě opatření

abych se nemusela stydět

za tvou přetvářku

musím

začít někde od začátku

vypustit minulost

vypustit tvůj stín

neřešit tvoje hádky

duševní zmatky s proudem alkoholu

abys pak mohl křičet

ona je blázen !

vidět to na ní je

probrečí mši

není bez naděje