trochu mě děsí

ta přemíra lidských vztahů

kolem mě

se vše bere, vdává

a já si říkám

jestli nejsem divná

že nechci roky plánovat svatbu

protože „už je přece čas“

chci si sednout na houpačku

do ticha

a přemýšlet o zvídavých očích

nového důchodce

protože

svatba s sebou přináší

i rány nezhojené minulosti

a já nevím

jestli budu šťastna

i když to ještě bolí