tak ráda bych Ti zavolala ale neměla jsem Tvoje číslo do srdce se mi vrylo pouze Tvoje jméno nikdy nebude zapomenuto

strašně moc dni promarním chci být a nevím čím jen tak si plout na vodě občas kouknout po Tobě dávat víc než přijímat a k srdci si rady brát nedělat jen co se má a být prostě ... svá

Už to bude nějaký ten rok. Normální člověk jezdí s pláštěnkou v batohu, člověk, toužící po dobrodružství, pláštěnku nechává doma, vždyť je léto. Člověk zodpovědný, má buď s sebou, nebo na pracovišti náhradní věci, člověku nezodpovědnému, lačnící po…

zdálo se mi o Tobě chtěla bych chodit po vodě a nehrát si na Šípkovou Růženku čekat až najednou stanu se Popelkou z ničeho něco až uslyším volání ze spaní „princezno, vzbuď se“

Tento rok je jinej. Vážně. Možná to bude i tím, že teprve začal a už mám pocit, že moc rychle protíká mezi prsty, ale ok. Život je sám o sobě jedna velká jízda, nahoru, dolů, pro mě má tedy podobu horský dráhy, protože uprostřed se prostě nikdy…

někdy toho mám vážně dost zavřu se a neodpovídám slzy poví více poví co a jak někdy jen tak sedím a nechám vytéct tu bolest a nedorozumění jsem žena potřebuji plakat když duše přetéká bolestí a city a tak brečím abych ráno mohla znova vstát znovu se…

zase je to tady stav kdy nemůžu jíst modlím se do svítání milovat a mít klid neustále netrpělivá a v jádru duše žhnou i města když hoří srdce těžká cesta neustálá nejistota kam směřují mé kroky? znovu a znova nikdy to není stejný jednou se rozplynem…

bláznivost světem vládne kdo neblázní nežije smát se tančit v dešti a nedělat si nic z prohry říkat mám Tě ráda a odpusť mi žiji jen jednou a kolikrát budu mít ještě možnost zvednout hlavu a culit se

jeden muž drobný handicap dokonalý gentleman jsou setkání která člověku nic nedají naopak některá pohladí duši dlouho se nevidíte a pak si povídáte jak staří známí můžu poděkovat za člověka že žije protože mé srdce to těší