...nepřestávat rozechvívat srdce...
neumím to nikdo mě to nenaučil pojmout to vzít za své ty, které mám rádi odcházejí žijí někde jinde asi jsme byli málo důležití pro ně jednou taky si někomu odkráčíme ze života a zbyde jen prázdnota děsivá nicota
zase jsi odešel zase tu nejsi měl jsi tu být zahořela jsem plamínek naděje tiše sténal přijdeš si pro mě dohasínám doutnám a vše ve mně žne se tak málo stačí dát kousek naděje udržovat ji už zase musím sama přijdeš? vzdálené volání
tam kde láska zaseta kde bylo stavěno náhle se hroutí náhle padá marná lidská snaha trhlina bez pevných základů bez ticha na odezvu baví se pomalu a v jeden den buch kde máš ty základy co stavěl jsi za jasného dne půdorys nezvládl větrnost situace
seš závislej závislej na flašce medicíny nevidíš ty vidí jiní jen s ní se dokážeš bavit dokážeš se smát víš o tom že už Tě nikdo nemá rád? sedíte spolu a jizvy v tvářích oči zraněných lidí máš cos chtěl černá svatozář
když jsem Tě viděla naposled culila ses jak dítě vlasy rozpuštěné šaty rozevláté byla si dívkou do větru ráda ses smála vonělas po růžích nemálo milovala řekla bych že si žila život brázdila v sametových lodičkách říkala jsi že u tance se nejlíp…