pomalu se vytrácí
ta poezie bezmoci
dívčího trápení
nemoce o srdci
se mění
pomalu se vytrácí
chybí ji zdivo
nová životní etapa
ach Bože, je mi to líto
už si hraji na dospělou
už nenosím culíky
stávám se nudnou
přestávám rozumět dětskému srdci
a tak se učím od dětí
školu, kterou jinde mi nedají
postavit bunkr, nakreslit mraky
princeznu by chtěly taky
stavět nekonečno domečků
pro mámu, tátu
ovečku
protože s náma bydlí
s hrůzou zjišťuji, kde se to ztratilo
ta spontánnost
elán k životu
zapomněla jsem tančit v dešti
sleduji seriály jako dospělá
a řeším slevové akce
i když jsem stále nesmělá
piji kafe ve velké dávce
stále hledám
v sobě tu holčičku
Boží dítě, které jásalo
průšvihů se nebálo
teď jenom dělám, že jsem
řeším obyčejný věci
s nebývalou důležitostí
v hloubi duše vím
strašný kecy
znovu se snažit být dítětem
to měl by být dospělákův cíl
rozmlouvat o snech skutečných
a stát se jedním z nich
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.