Míša píše....

já blázen jsem si nikdy nemyslela že mě potká něco tak krásnýho jakože přinese kytku jen tak a bude baštit moje palačinky jakože ty probrečený noci a sny dívky jednou budou bez říkání -vyplněny

Babičko, ty vrásky ti tak sluší teď na stáří máš v nich vepsanou celou duši ty noci bezesné to stáří ty řádky v písankách životů jiných někde se vryly a někde zůstaly jen lehce načrtnuty nesmírné radosti bolesti lásky a utrpení jedné křehké ženy…

už jsem se našla dokázala jsem se sama smát dokázala jsem tančit a teď se mi nechce nic bláhově hledět na hvězdy a do zdi tak nějak si přát snít novou nezcelenou být

nebudu Ti připomínat svoji hodnotu mám ji celou vepsanou v tváři když život se občas pohne stříbrně plátno slzami září

ba-sni ať Ti hoří srdce spalující žár na cestě životem a nech plout tu lodičku starostí hlavně chraň ten žár ať může doutnat ať na chvíli -zase se rozhoří

Ani nevím proč, možná že zase blikla ta jiskra o tu změnu, nebo jsem si samu sebe představila, že bych přesně to nechtěla zažít, začala jsem jí volat, pěstovat si ji jako kytičku. Od občasných telefonátů o ničem a něčem jsem moc nevěřila, že to…

DEPRESE ZKLAMÁNÍ NAŠTVÁNÍ SMUTEK BOLEST BEZNADĚJ STAROSTI ÁÁÁ ZPOMAL! Batoh, v hlavní roli minimalismus, což znamená v mém případě tričko, džíny, mikinu, nějaké ty věci, co prostě nutně tahat musím a rtěnku. Odjet někam do neznáma známa, udělat…

někdo tam nahoře má sklenici do ní sbírá všechny ty slzy jež Ti z očí vytečou aby Tě otesal a později proměnil je v něco krásného

„Celý život čekáme na výjimečného člověka místo toho, abychom obyčejné lidi okolo nás změnili na výjimečné.“ (Hans Urs von Balthasar) Spálit mosty. Za sebou, za minulostí, za některými lidmi. Někteří v našem životě odcházejí a přicházejí tak rychle,…

chybí lidi zoufalý dotyk pohlazení ptáš se co bude vím co teď není tichá chvíle samota svíčky a tak na chvíli pustit gramofon a nechat hrát desku zakusit tu pomíjivost chvíle právě teď tanec na tři minuty neubyde Tě když na chvíli projevíš city aby…