...nepřestávat rozechvívat srdce...
Je čas odejít je čas říci Ti sbohem půl roku trápení co nemá konce Je čas odejít usmát se se slzami v tváři byl jsi jedinný teď už to není Je čas odejít zamávat na rozloučenou cesty se protly teď už jdu jinou Je čas odejít básníku říci Ti : „Sbohem…
Chci Ti říct… aby ses dnes zastavil abys nabral sil aby ses netrápil trochu se postavil Chci Ti říct… abys nenadával nemá to cenu ničí to lidi ničí to Tebe Dnes zastav se uvař si kafe, čaj a dívej se na to kolik pěkných věcí kolem sebe máš Chci Ti…
Když mluví oči když promlouvají ze všech stran když mluví oči sladké je říkat mám Tě ráda, mám Tě rád Když mluví oči když zoufale o pomoc volají když mluví oči a jiní je neznají Když mluví oči, když mluví tak hlasitě že lidé neslyší člověk se stává…
Na střeše zvadlej sníh zbyl, povídala jsem Ti, že už se blíží, tvůj pohled mě zranil, když vztekal ses, že nevidíš. Seděla jsme na zábradlí, blízko mě projížděly vlaky, otrhaný džíny, adidasky, a tvůj pohled, co vše zkazil. Říkal jsi, že už nebude,…
Zaujal mě článek, který tu je dnes ve výběru. Má jednoduchý název- Můj vzor. A moc mě potěšil a nakopl. Už dlouho jsem chtěla napsat něco o lidech, kolem nás, ale chybělo mi to slovíčko VZOR.
být ta, která ruku Ti podá být ta, která ze shora volá být ta, která objeví se v životě být ta, na kterou nezapomene se být ta, která Ti občas napíše být ta, která popožene Tě dál být ta, která zvládá navenek vše lehce být ta, která řekne Ti, že Tě…
Zakopnutí k životu patří. Myslím to, jak se člověk občas ohlédne, usmívá se na to, co ho, potkalo a naráz…bum! Leží na zemi. Člověk prostě chodit neumí, protože kdy jde čím dál více rovněji, svádí ho to dát nos lehce nahoru. A v tu ránu většinou…
Krajina posedlá tmou slunce nad mlhou tyčí se tolik by se chtělo plakat smát či skládat básně přemýšlet o životě vysílat signály do vesmíru že děkujeme, že jsme tu. Úplná tma a pročítáš lidi v Tvém životě někteří Tě naučili pokoře jiní podali…
Občas se člověk jde projít. Prostě se provětrat, utřídit si myšlenky a tak. Když jsem se vracela domů, všimla jsem si jí. Seděla na stupínku před domem, v rukou držela obyčejnou bílou obálku a vedle ní se povalovala další pošta. Většinou barevné…
nenacházím inspiraci všechno se mi v hlavě vrací díla bez srdce ruce bez prstů kdo ví, čím budu, až vyrostu oči uplakané mnoho kytek ještě zvadne co dál? odhoď minulost bolestí, srážek bylo dost svitne slunce každý den na ten bláhový tvůj sen