ptala jsem se cest, rozkvetlých stromů a luk kdy už přijde ten báječnej kluk a oni mi odpověděly že trpělivost je základem a já se začala těšit na každý den a s úsměvem ho vítám žiju piju dýchám a svět se mění měníme se spolu a až jednou budu stát u…

Měla jsem neuvěřitelné štěstí, náhodu, nebo osud? Každý tomu říká jinak. Vidět ji. Takovou, jakou jsem si ji vysnila. Trochu neslyšící, ale absolutně nádhernou. Anděl na vozíčku. Bílé, lehce rozcuchané vlasy, ruce protkané žilkami, jako z porcelánu.…

užívat si přítomnost nikdy jí nebudu mít dost nejíst a nespat pro jedno milé setkání a tohle všechno chci uchopit do dlaní

Po těch životních peripetiích, jako by se vše vracelo do normálu. Jaro. Konečně optimistická doba. Však jsme se na něj taky načekali. Ještě před týdnem byly všechny stromy holé a teď konečně ucítila tu vůni jara. Kvetou sakury. Už jste jejich lehkou…

s očima plnýma lásky se dotknout Tvé ruky a vzpomenout si na to kdysi hrající stíny v mých myšlenkách vzít si tu nejrůžovější rtěnku na světě oči jak dvě tekoucí řeky říci ti že tě mám stále po boku .....!, já se změním

kde ses skrýval v rukou mých? kdy nebylo do řeči jizvy už dávno zmizely čisté ruce lakem zdobené nehty kdy srdce zpívalo a vyprávělo příběhy od začátku do přítomnosti aby pak mohlo snadno vstát dnešní boj byl dokonán

barevnou myškou v davu celý život toužím být nesklánět na ulici hlavu pohlédnout lidem do očí

chybíš dnem i nocí psát řádky život číst jinak zpátky

neumím to nikdo mě to nenaučil pojmout to vzít za své ty, které mám rádi odcházejí žijí někde jinde asi jsme byli málo důležití pro ně jednou taky si někomu odkráčíme ze života a zbyde jen prázdnota děsivá nicota

zase jsi odešel zase tu nejsi měl jsi tu být zahořela jsem plamínek naděje tiše sténal přijdeš si pro mě dohasínám doutnám a vše ve mně žne se tak málo stačí dát kousek naděje udržovat ji už zase musím sama přijdeš? vzdálené volání