(Muži, jež umřel, a jehož jsem mohla okrajově znát)
Kdo bude kytky zalévat
až já tady nebudu
kdo se bude se mnou smát
a kreslit čárky osudu
Kdo bude vařit
a kdo se bude starat
nejednou jsem po nocích často plakal
ale nikdy jsem nebyl sám
Kdo bude zasévat
a kdo bude tančit
kdo bude se s životem prát
a kdo bude milovat
Kdo bude vnoučata kolébat
když já už jsem odešel
a kdo bude mé dcery podpírat
když já už tu nejsem
Budu tam někde nahoře
a spolu s Otcem modlit se
neplačte že odešel jsem...
Vynikající!
Děkuji...
To je úžasný, to se dá tak trochu vztáhnout i na někoho jiného, kdo nám zemřel, asi proto to tak mluví do duše.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.