Míša píše....

...nepřestávat rozechvívat srdce...

blá-zen

zase řešíme to stejný jak před tolika letykdy byly rány řezné na rukoujiný člověkdnes pyšní se rozdílnou azbukou a zase si připadámže hraji okrajovou rolizáda už ani necítímpsychika prostě bolí říkala jsem si tolikrátuzavři už to v soběznovu jak…

starosti

alespoň na chvílichci být andělempro moje dušeco zabírají mitak moc místa v srdcipro ně tu jsem pro ně tu žijisdílená bolestsdílené slzysmícha radostimoji milovaní lidémoje starosti♥

A tak tu s Teboubez Tebetu bolest prožívámzmizel jsi jínevím kama vážně se ptámnaštvaněBože jako proč?A už zase?asi mám jiné míněnímínění o světě najdu tu tisíc důvodůproč mohl žít proč jsi jim chvilku nemohl dopřát klid na jednu stranu stovky…

paní Anežka

Ta zpráva byla tak čekaná nečekaná.No jistě, dalo se to čekat, všichni stárneme.Vlastně moje není, ale tak nějak byla vzadu. Vzadu za mými důchodci. I když jsem teď někde jinde, pořád jsou moji. Moji nejmilovanější.A ona umřela.Pamatuji si, kdy jsem…

A oni mi nevěří

a oni mi nevěříže už je mi to všechnotak nějak jednože už jsem se smířilahlavně sama se seboukrvavé stránky minulostia oni mi nevěříže je mi to jednojenže v těch životních chvílíchabsence otce chybíjá už si zvyklaa žiji bez nějzůstávám chladnámám…

láska

obyčejný dena ty tak sámobyčejný člověkobyčejní lidéznovu se to stává námznovu prožívámepodobné chvílevlastního ukřižováníjaká to musela být láskaže přišla až k nám a jaká je ta naše?

sněhové rozjímání

už zasesněžía ty jsi na oběžné drázebýt silnýslabýsnázenesnázeprávě teďje čas na hrdinstvíříci těch pár věta koleny se dotknou zemědříve než jindysepsat si seznamseznamy vděčnostímám deset prstů na rukou?jen Bože, Tvojí zásluhoudíky, že já jsem!

zneuznaný umělec

Všimli jste si někdy okolo sebe, kolik je u nás schopných lidí?Většinou nám stárnou, to svoje dělají pořád dokola a mají neuvěřitelné historky.Tak moc nám chybí větší zapojení seniorů do dialogu s mladými lidmi. Objevila jsem poklad. Ne vážně.…

neboj!

nebojna zádech miliony důvodůmiliony starostíproč?co dělat?mohu?nemohu?naráz všichni zachráníme světnejdřív zachraňme sebena minutu vesmírucítit přítomnostjsem tadylačním po Bohudejme si na chvíli svobodusvobodu mít ho rádznovu se učit znátBože, tak…

„tatínek“

v obyčejných dnechkdy dcera potřebuje otcenebyl jsi tua ty okamžiky se mi vracejíjak zaseknutý kazetový přehrávačaby mě varovalykdyž chci být chvíli dobráuž ne ten nejlepší člověkten nejlepší člověkslyší člověk ze všech stranzvuk střepů a hlubokých…