Nenosím u sebe modlitby, ale tato se mě tak nějak drží. Papírek s napsanými hříchy ke zpovědi a z druhé strany modlitba. Modlitba, kterou mi nadiktoval jeden kněz při zpovědi, přepsala jsem si ji na papírek a občas se mi mihne v diáři. A tak ji píšu…

DEPRESE ZKLAMÁNÍ NAŠTVÁNÍ SMUTEK BOLEST BEZNADĚJ STAROSTI ÁÁÁ ZPOMAL! Batoh, v hlavní roli minimalismus, což znamená v mém případě tričko, džíny, mikinu, nějaké ty věci, co prostě nutně tahat musím a rtěnku. Odjet někam do neznáma známa, udělat…

„Celý život čekáme na výjimečného člověka místo toho, abychom obyčejné lidi okolo nás změnili na výjimečné.“ (Hans Urs von Balthasar) Spálit mosty. Za sebou, za minulostí, za některými lidmi. Někteří v našem životě odcházejí a přicházejí tak rychle,…

Je to tak nějak přirozené. Každý má potřebu se pochlubit, tím, co dělá, jak je šťastný, zrovna v tuto chvíli tady a teď. Pětiminutová pauza, než vznikne ta dokonalá fotka na facebook, na instagram ... Než to člověk upraví, musí to být tak nějak…

Já vím, že to potřebuješ slyšet. A taky to, že Ti to nemohu říct do očí. Vím, že se trápíš a někdy nenecháš si pomoci. Všechno to zvládneš, podívej na Tvé kroky, ušly už kus cesty, vidíš ty stopy? Nebudu Ti mazat med kolem huby. Podívej se sobě do…

Prosila o vteřinu a dostala ji. Na benzínové pumpě znuděně koukala z okénka a hrála si s vlasy. Točila je na prstě tam a zpátky. Přemýšlela nad divným sloganem jedné modré firmy. Vlastně přemýšlela, co dál. Kam ji ten život zas zavál. Do rohu. Měla…

pojď, ukážu Ti můj svět je trošku jiný než Tvůj bez cigaret a plnej ticha a zvuků lidí jež volají o pomoc a taky se říkaj jen ty důležitý věci jakože lidi se maj rádi a tak nulovej prostor pro prázdný kecy tak trochu sonáty bláznivosti jakože se o…

Už si pomalu začínám myslet, že to někoho začíná velmi bavit. No vážně, učení nad hlavu a já místo toho abych se soustředila na to podstatné, zase řeším vztahy. Už mě to pomalu přestává bavit. Mám popsaných pár papírů (kde jsi byla předtím,…

Chtěla jsem jít ke zpovědi. Kecám, nechtělo se mi. Čekala jsem, že až uvidím frontu, otočím se a s čistým svědomím si řeknu, že jsem vážně chtěla. Ha ha ha. Tato farnost byla ale nějak nachystaná. Čtyři zpovědnice svitily a nikde ani noha. Do háje!!…

Večer. Tma. Člověk se může lehce ztratit. Představme si, že jdeme po cestě. Takové té životní, všude plno stromů, cíl v nedohlednu, slunce není vidět. Tma v lese. Ticho a zvuky. V jeden moment se před námi objeví NĚKDO. Nebudeme mu dávat jméno,…

Jeden obyčejně vzácný člověk. Řidič autobusu. Kdysi nás vozil do školy, dalo se s ním popovídat, občas legračně nadával na ostatní řidiče, často se usmíval, i když nám něco nešlo s nabíjením karty, byl skoro vždy v klidu, měl trpělivost. Líbí se mi…

Jsem dost zatížená na růže. Možná proto je tak málo dostávám. Dost často se blížím k bodu, kdy moje duše není uspokojena, potřebuje víc. Pomalu se jí snažím sytit, ale vadí jí prázdné zábavy, televizní pořady, je neustále hladová. A hlad duše je…

Děvče moje, tak moc mě mrzí, co se stalo a že se to dovídám od někoho jiného. O to víc mě to tíží. Nemohu Ti ani říci, jak moc mě to bolí, že jsem noc nespala, že tu bolest nesu s Tebou. Přijala jsem ji a teď ta trocha, trocha toho, co vím, je moje.…

Nebyla tak malá, ale nebyla dostatečně velká, aby to pochopila. Malovala do památníčku. Malovat moc neuměla, tak byla ráda, že se jí něco povedlo. Vánoční strom. Přemýšlela, jakou hvězdu namaluje nahoru. Jistě, červenou! Hrdě to nesla ukázat mamince…

Teď budu trochu sentimentální a asi až moc sladká. (Takže kdo nechce, ať nečte dál) Měla jsem praxi v družině. Když jsem si ji na začátku léta vybírala, byla jsem odvážná a chtěla jsem zkusit něco nového. Prostě znát hranice. A stále jsem přemýšlela…

Poslouchala jsem kázání. To se nestává, tím spíš, že jsem byla v kostele, to taky není moc obvyklé. Ale o tom možná až jindy... Jak název prozrazuje, bude challenge! Osobně bych byla ráda, kdyby se alespoň tato rozjela, protože mi přijde nenáročná,…

Ženy často sní o gestu, o něčem, co s nimi zacloumá. Jsme občas mimo z romantických filmů a šťastných konců. No, a někdy nám ty iluze příliš vlezou do hlavy a nakonec se staneme cynickými, sarkastickými s pocitem, že si vystačíme samy, že nechceme…

Přiznám se. Už mi to končí, už zase budu pilná studentka, kterou neuvidíte jinak, než s kávou v ruce. Měla jsem praxi. Děsivé to slovo pro mě. Zbývá mi pár posledních dní a jelikož je trochu času, mohu to zhodnotit. Měsíc, no. Zkušení vychovatelé si…

Doslova a do písmene tu máme podzim. Vítejte podzimové deprese, svíčky, padající listí a naštvané výrazy všech okolo sebe. Přišlo to nějak rychle, moc rychle. Jen bych vás ráda poprosila, ti, kdo prolétnete očima jen tak tento článek, zkuste si…

jsem žena každý den si dovoluji být šťastná miluji děti ráda objímám lidi potřebuji obejmutí k životu ráda překonávám své strachy ráda fotím ráda píšu ráda nosím výrazné rtěnky ráda vařím pro svou rodinu ráda nosím všude buchty ráda zpívám z plných…

Pořád tomu nerozumím, proč si ten život nemohu naplánovat, proč musím někdy pobíhat po poli a některé věci jednoduše vstřebávat. Ale pomalu si začínám zvykat. (Pro koho je můj text feministický, nebo k němu bude mít příliš mnoho poznámek, nechť se…

Už to bude nějaký ten rok. Normální člověk jezdí s pláštěnkou v batohu, člověk, toužící po dobrodružství, pláštěnku nechává doma, vždyť je léto. Člověk zodpovědný, má buď s sebou, nebo na pracovišti náhradní věci, člověku nezodpovědnému, lačnící po…

Ahoj! Asi bych měla prvně přiznat to, že nejsem zastánce a nadšenec setkávání mladých lidí v Kristu. Nějak se stále snažím propojovat rozum, každodenní obtíže a druhou stranu, nadšení, úsměvy a jen pozitivní lidi, které můžeme na těchto setkáních…

Zase jaro. Všechny to lákalo ven, jen jeho ne. Naneštěstí se tomu ale dneska nevyhnul. Dostal hrábě, lopatu, pytle a povolávací rozkaz na zahradu. Stál tam opuštěný strom, kolem se snažil dostat na svět život, malé zelené rostlinky se snažily dostat…

Křičeli po něm a nadávali mu. Zase on. Nebyl vzdálen, zase tu byl. Skoro celý obnažen, krvavá stopa lemovala stezku. Pár lidí s ním bylo, jen málo, dost na to, aby se nad nimi člověk pozastavil. Většinou se jen ozýval křik. Někdy ale také hlasitý…

Nejdříve byli velký sbor, postupně se oddělili a vzniklo něco, co je mnohem příjemnější a nějak...lidštější... Toť naše Občanská beseda nebo Pomoravan, jak se nazýváme. Tvoří ji několik starších lidí v důchodu, jedna pracující paní no, a já a někdy…

Došla jsem před učebnu a čekala na první hodinu. Učebna je správná, ale nevidím ani jednu známou tvář. Sedla jsem si na lavičku a doufala jsem, že ještě někdo dojde. Přisedla si. Celkem obyčejné děvče s nějakým handicapem. Občas jsem ji potkávala.…

Telefon. Volal mi bývalý spolužák ze základní školy. A měl prosbu. Chtěl se sejít. Říkám si, proč ne, třeba něco potřebuje nebo si chce jen popovídat. Býval to vždy dobrý kluk. Později jsem zjistila, že se mi to úplně nehodí, ale slíbila jsem to. A…

Přijela jsem domů. Jak moc jsem se těšila na internet, že si konečně napíšu s někým normálním. Ale ouha! Internet nešel. Začala jsem se uklidňovat důvody, že to přece zvládnu, dřív internet vůbec nebyl a lidé žili. Sedli jsme si do obýváku. Já,…

Večer. Takový ten čas, kdy se už člověk chystá spát. Obléká si pyžamo a pomalu se připravuje na odpočinek. Nejkrásnější čas, kdy je člověk sám sebou, masku po těžkém dni může odložit, žádné předpisové oblečení, ale volné, pohodlné oblečení na spaní,…

Zaujal mě článek, který tu je dnes ve výběru. Má jednoduchý název- Můj vzor. A moc mě potěšil a nakopl. Už dlouho jsem chtěla napsat něco o lidech, kolem nás, ale chybělo mi to slovíčko VZOR.