znám cesty, který nikam nevedou

znám tisíc různých lidí

tisíc obličejů

rozžehnuté svíce nad vodou

se stovkami ran v srdci

 

občas mě zmáhá

vyloudit úsměv na tváři

když srdci se zrovna nechce prát

zalezu někam

ať tiše krvácí

 

a zase vstanu

vždyť já vím

mám tak unavený oči

co čekají na dotek

být blíže 

mým duším