zajímalo by mě

proč znovu a znovu

musíme utíkat

já a ty

plno jiných

Indie, Alpy

konec republiky

stačí to?

 

na ramena naložit

co se dá

a teď běž pryč

ráda bych věděla

proč  v sobě máme zakořeněnou

tu hloupou naivitu

že nic nedokážeme

že jsme špatné

 

nutí nás to k běhu

i když neumíme utíkat

linkovat si život bez odstavců

plynout

 

začít někde jinde

nedělat stejný chyby

večer se opíjet vodou

a znovu si připomínat

že ještě nepřišel správný čas

   skočit

 

znovu nás budou soudit

v první řadě hulákat

ty známé naše věty

„ničeho nedosáhneš“

„jsi k ničemu“

a připomínat nám naše kříže

 

já vím

že jednou půjdeme po ulici

hlavu nahoru se nebudeme bát dát

normální život

normální lidi

krabice vzpomínek schovaná

 

jestli se zase někdo bude ptát

bude chtít soudit

proč děláme věci jinak

proč nám oči kropí zem

při obyčejných věcech

proč si dovolujeme být samy sebou

možná mu ji ukážeme a půjdem