Už od rána, kdy se probouzím
kontroluji internet
co se stalo
se světem
mými přáteli
Napojena jsem.
Na spoustu přístrojů
které prý mi vrátí lidskost
vrátí mi
víru naději sílu
nepomáhá to.
Proč mi všichni lžou
že svět se změnil
měníme se.
MY.
Pravý přítel najde si Tě
citáty na síti volají
ale vždyť přátelé mě pořádně neznají
ví, kolik kostek cukru si dávám do čaje?
Ví, kde běžně sedávám, když těžko je mi?
Jak si mě mají najít
když adresu neznají
zmatené volání.
Vypojila jsem přístroje.
Aspoň na celičkou hodinu
chci cítit vůni větru
vůni jara
kdy slunce se smráká
kdy listí z podzimu na cestě zbylo
kdy tak bylo milo.
Hledím do dáli
slunce míjí mé vlasy
ozařuje svou září
jak je to krásné
když člověk sedí na cestě
a sní si ten nesíťový sen
Buď Ti Bože chvála za ten prostý den!
Jednou se za Tebou někdo vydá
a bude šlapat po cestě
nepůjde přes síť
ale přes ty kameny na cestě
ten kdo bude mít rád
ODPOJÍ se.
A bude Tě držet za ruce.
Ten nesíťový sen
se jednou stane skutečností
mnoho uběhne ještě vln a vláken
času není nikdy dosti.
Jo, přesně tak jsem to taky pochopila, jak se tu shoduje většina. A právě proto mám poezii ráda, že je taková tajemná, občas otevřená a taková, že to někdy může pochopit každý jinak. Proto všichni ti, co skládají básně mají můj obdiv, protože já to neumím. :)
Zuzko,zase umíš krásně psát o tom svém světě.Je úplně jiný,než ten náš.My kolikrát nemáme potuchy,jaký může být.Má sestra ted postupně oslepla,učí se žít v tom tvém světě,používat vynálezy lidí,kteří chtějí v tomto světě druhým pomáhat.Předělávají se chodníky,semafory,komunikativní místa na ulicích,na nádražích.Jsou státní příspěvky na ty chytré elektronické krabičky,na speciální programy do noubuků.Jsou centra pro nevidomé,kde se o všem informuje,kde si lidi navzájem pomáhají,protože ví,jak je život složitý ve tmě.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.