Kupa starostí, kdy člověk nezná směr,

někteří říkají: běž, jiní jen tiše stojí

a pozorují tvé kroky,

a člověk jde,

pomalu, rozvážně

zvedá nohy a dělá kroky,

dívá se dopředu, s nadějí očekává

co dál se stane, a když Krista miluje

je to krásné

 

Jde už třeba několik let, někdy ztrácí směr

ale jde, a pak lidé, kteří se objevují včera,

neobjevili se už dnes, sbohem těm tichým duším,

co šli od nás dál, někdy ale člověk najde člověka,

co vrací se jednou za čas a hýbne mu životem tak,

 že ztratí směr, chce znát už odpověď,

na všechny otázky,

létají životem jako oblázky na dně moří,

občas člověk hoří, potom doutná,

nachází, a najednou vlétne člověk do života,

a já se zase motám

 

Hlavu nahoru, povolit řasy,

nedívat se dolů, a nechat se unášet dál

proudem, který nemá hranic,

na který lidé nestačí, který je prostě jinačí,

(Boží) láska nemá hranic