Kupa starostí, kdy člověk nezná směr,
někteří říkají: běž, jiní jen tiše stojí
a pozorují tvé kroky,
a člověk jde,
pomalu, rozvážně
zvedá nohy a dělá kroky,
dívá se dopředu, s nadějí očekává
co dál se stane, a když Krista miluje
je to krásné
Jde už třeba několik let, někdy ztrácí směr
ale jde, a pak lidé, kteří se objevují včera,
neobjevili se už dnes, sbohem těm tichým duším,
co šli od nás dál, někdy ale člověk najde člověka,
co vrací se jednou za čas a hýbne mu životem tak,
že ztratí směr, chce znát už odpověď,
na všechny otázky,
létají životem jako oblázky na dně moří,
občas člověk hoří, potom doutná,
nachází, a najednou vlétne člověk do života,
a já se zase motám
Hlavu nahoru, povolit řasy,
nedívat se dolů, a nechat se unášet dál
proudem, který nemá hranic,
na který lidé nestačí, který je prostě jinačí,
(Boží) láska nemá hranic
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.