Kupa starostí, kdy člověk nezná směr,
někteří říkají: běž, jiní jen tiše stojí
a pozorují tvé kroky,
a člověk jde,
pomalu, rozvážně
zvedá nohy a dělá kroky,
dívá se dopředu, s nadějí očekává
co dál se stane, a když Krista miluje
je to krásné
Jde už třeba několik let, někdy ztrácí směr
ale jde, a pak lidé, kteří se objevují včera,
neobjevili se už dnes, sbohem těm tichým duším,
co šli od nás dál, někdy ale člověk najde člověka,
co vrací se jednou za čas a hýbne mu životem tak,
že ztratí směr, chce znát už odpověď,
na všechny otázky,
létají životem jako oblázky na dně moří,
občas člověk hoří, potom doutná,
nachází, a najednou vlétne člověk do života,
a já se zase motám
Hlavu nahoru, povolit řasy,
nedívat se dolů, a nechat se unášet dál
proudem, který nemá hranic,
na který lidé nestačí, který je prostě jinačí,
(Boží) láska nemá hranic
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.