Sněhová vločka padá
do vlasů
do tklivé kantilény
noci večerní.
Cos před rokem dělala
v slzách si se ptala
zdali Tě má rád
tu odpověď už zase neznáš.
(Třeba se také ptal.)
Vločky se zaplétají do vlasů
za onoho času
rozum nad láskou zvítězil
důvody, proč nebýt s ním.
A vločka zase padá
zimou se celá třeseš
vím, že ho máš ráda
i když se směješ.
Začínáš věřit na osud
a zase padáš na kolena
v noci se procházíš sněhem
i když nejsi moc oblečená.
Počítáš vzdálenost
ty kilometry, které byly argumentem
znovu ses zamilovala
není to sněhem.
Proč nesmyslnost argumentů
mohu pochopit až za půl roku
protože jiná kapitola musela odeznít
no, ale co teď s tím?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.