pojď, ukážu Ti můj svět

je trošku jiný než Tvůj

bez cigaret a plnej ticha

a zvuků lidí

jež volají o pomoc

a taky se říkaj jen ty důležitý věci

jakože lidi se maj rádi 

a tak

 

nulovej prostor pro prázdný kecy

tak trochu sonáty bláznivosti

jakože se o někoho staráš 

hmatatelná láska

 

a teď se zastav

Tvý boty ať zanechaj tu stopu ve sněhu

a neříkej nic, co už bylo řečeno

prostě se zastav

poděkuj

popros

a náruč květů rozházej do sněhu

 

mlčím

a ukazuju Ti svůj svět

ztrapním se

není plnejch ideálních lidí

je hlavně o okamžicích

o touze, co žene vpřed

obyčejná žena 

obyčejnej svět

 

nádech

výdech

znovu vyjít ven

 

a až Ti život zasadí ránu

tu v oblasti srdeční

možná, že vstaneš k ránu

protože přece nemůžeš spát

protože přece ještě umím vejít do života

budeš hledat ty stopy ve sněhu

 

mě najdeš na konci

v nich