možná jsme spolu mohly plakat
možná jsme plakala každá zvlášť
slunce se začalo smrákat
schovala jsem se pod svůj plášť
před deštěm
před nekonečným přívalem slz
tolik bolesti
tak moc to tesá lidi
miluji jejich rysy
upravené
změněné
něco v jejich životě se pohnulo nesprávným směrem
střídá se rozhořčení a žal
slzy jsou na krásu
říká se
všichni jednou budem
otesaní
otesaní do kamene
až na dřeň
první to nezvládneme
a pak se s tím smíříme
jenže
ta bolest tady bude navždy
připomínat kořeny
bude se stmívat
budou padat hvězdy
někdo je tam nahoře
ke komu naše srdce patří
tečou mi zase slzy
úžasní lidé
zažívají ty nejtěžší věci
obdiv a láska jim patří
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.