možná jsme spolu mohly plakat

možná jsme plakala každá zvlášť

slunce se začalo smrákat

schovala jsem se pod svůj plášť

 

před deštěm

před nekonečným přívalem slz

tolik bolesti

tak moc to tesá lidi

 

miluji jejich rysy

upravené

změněné

něco v jejich životě se pohnulo nesprávným směrem

 

střídá se rozhořčení a žal

slzy jsou na krásu

říká se

všichni jednou budem

otesaní

 

otesaní do kamene

až na dřeň 

první to nezvládneme

a pak se s tím smíříme

 

jenže

ta bolest tady bude navždy

připomínat kořeny

bude se stmívat

budou padat hvězdy

 

někdo je tam nahoře

ke komu naše srdce patří

tečou mi zase slzy

 

úžasní lidé

zažívají ty nejtěžší věci

obdiv a láska jim patří