Už vidím z dálky, jak se proud valí,
už vidím, jak se na mě všichni dívají.
Vidím! Už mám jít!
Pročpak se nesmím zastavit?
Už mě vedou, hrozný dav křičí.
„Na kříž s ním!“
A mě bijí.
Copak jsem vrah či viník?
Klátím se!
Má bolest přibitá na kříži,
má lásko, Otče kde jsi?
Vždyť měl už jsi tu být.
A nic.
Stopy mé krve tečou proudem.
Zraněné ženy pláčou.
Já však jdu dál.
Kříž je tak těžký.
Ale za to, to stojí.
Má krev se smíchala už s potem,
octem po mně házejí!
Já však jdu dál s hlavou skloněnou,
lidé se těší, až mě přibijou (zabijou).
Zraněné srdce Otcovo,
chtěl dobro,
však lidé ho nechtěli,
nevěděli, co v tu chvíli dělají.
Ale přece mě měli rádi!
Ó Bože!
Má lásko na kříži!
Až k Tobě přicházím,
ale ty mě už asi neslyšíš.
Proč přicházím tak pozdě,
ale v dnešní době, je zázrak,
že jsem Tě našel (našla).
Co strádání mi to dalo,
skoro život vzalo.
Teď zakrvácený (á) tu přicházím,
a přece vím,
že jedině Tebe milovat můžu,
že bez Tebe už neumřu.
„Miluji!“
Oči pozvedáš a v tu chvíli pochopíš, že mě tu máš.
Já jsem s Tebou.
A umíráš a na rtech slzu máš....
Vidím už, jak dav se valí
a dřevo,
které mi na ramena dali
mne tíží k zemi vahou svou
A vidím už, vidím to jistě,
ach Evo!
By děti tvé zas byly čisté,
zemřít jdu smrtí krvavou.
Kráčím tak dále v pokornosti
- na zádech spatřit lze mé kosti -
a vůkol nenávistný řev.
Ti co tu křičí, pro ty zmírám,
to jejich vinu křížem stírám,
přesto oni mou chtějí krev.
Na kopci pak mi svlékli šaty
načež už vidím svoje katy
hřeby mi dlaně prorážet.
Rozepnu ruce pro objetí
kterým - jak matka svoje ději -
naposled obejmout chci svět.
Eloi, Eloi, lema sabachtani!
a v poslední mé chvíli oni nepochopí ani
že slova žalmu cituji
jež o vítězství Spasitele
a Boží slávě velké, skvělé
mocně lidu zvěstují.
P.S.: Díky za inspiraci!!!
tý jo, ty si dobrý :) pěkné :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.