Už vidím z dálky, jak se proud valí,

už vidím, jak se na mě všichni dívají.

Vidím! Už mám jít!

Pročpak se nesmím zastavit?

Už mě vedou, hrozný dav křičí.

„Na kříž s ním!“

A mě bijí.

Copak jsem vrah či viník?

Klátím se!

Má bolest přibitá na kříži,

má lásko, Otče kde jsi?

Vždyť měl už jsi tu být.

A nic.

Stopy mé krve tečou proudem.

Zraněné ženy pláčou.

Já však jdu dál.

Kříž je tak těžký.

Ale za to, to stojí.

Má krev se smíchala už s potem,

octem po mně házejí!

Já však jdu dál s hlavou skloněnou,

lidé se těší, až mě přibijou (zabijou).

 

Zraněné srdce Otcovo,

chtěl dobro,

však lidé ho nechtěli,

nevěděli, co v tu chvíli dělají.

Ale přece mě měli rádi!

 

Ó Bože!

Má lásko na kříži!

Až k Tobě přicházím,

ale ty mě už asi neslyšíš.

Proč přicházím tak pozdě,

ale v dnešní době, je zázrak,

že jsem Tě našel (našla).

Co strádání mi to dalo,

skoro život vzalo.

Teď zakrvácený (á) tu přicházím, 

a přece vím,

že jedině Tebe milovat můžu,

že bez Tebe už neumřu.

„Miluji!“

Oči pozvedáš a v tu chvíli pochopíš, že mě tu máš.

Já jsem s Tebou.

A umíráš a na rtech slzu máš....