Míša píše....

na konci světa jeden muž jedno nádraží a ticho počítal v noci hvězdy musil je rozsvítit nebál se života jen trochu mluvil a hlasitě se smál a říkal slova mám Tě rád věkem mlád, duchem stár avšak sám na každého někdo čeká až jednou dívka zabloudí…

tak nějak v letním parnu přišla tiše krize tak nějak váhavě a s tisíci důvody proč nebýt zůstává dny promarněného ticha dnů kdy na tváři objevují se stopy duše věřím že jednou přijde čas na všechno tíživá doba neklidu jednou řekneš : „jdu“

povídej mi o tvé filosofii bytí a nebytí buďme prosím ještě na chvíli mladí a neklidní

vždy jsem tu jen průvodcem někoho chytnu za srdce a dovleču ho tam kde má jít a život se zdá být zase dalším životem jenž stojí za to žít tiché mlčení a čekat zas čí problémy pomohu vyřešit

Dnes je tak nějak pošmourno a člověk touží po světlu. A po těch kávách, kdy slunce opravdu nevyjde, se rozhodne, že tím světlem zkusí být... Je to už jedenáct let, co odešla. Dodnes to nechápu. „Nespravedlnost!“, chce se mi křičet pokaždý, když jsem…

když mlčí město když mlčí múzy jak těžko se mluví když z očí tečou slzy když noc je tmavá jen stromy voní do dáli jak těžko se říká odpusť, promiň jak lehce se srdce unaví

ten Bůh se kterým bojuji neustále a vzápětí ho obhajuji před lidmi ten Bůh mi nedá pokoj pořád mi stojí u dveří ten Bůh před kterým hřeším má pořád nataženou ruku ten Bůh před kterým mlčím nedopřává klid mému sluchu ten Bůh před kterým se snažím vše…

jednou si s Tebou sednu dítě a budeme se dívat na oblohu počítat hvězdy a dokud neunaví Tě vykládat si příběhy a pak mi usneš na rameni jak to ty děti dělávají a já budu cítit chvíli štěstí v dlaních

„Volnó!“ „Konečně!“ „Juch!“ Pak jsem si uvědomila, že vlastně nevím. Jistě, nějaké plány mám, ale člověk se prostě musí pohnout dále. A tak, jak již tolikrát, jsem si vzala tužku a papír a napsala si momenty, které „nutně musím“ zažít. Mám tam…

chtěla jsem jít dál a teď tu vidím ležícího a třesu se touhou povolání volání nejde přeslechnout a tak se modlím i když jsem se nemodlila již dlouho