Míša píše....

Jsem dost zatížená na růže. Možná proto je tak málo dostávám. Dost často se blížím k bodu, kdy moje duše není uspokojena, potřebuje víc. Pomalu se jí snažím sytit, ale vadí jí prázdné zábavy, televizní pořady, je neustále hladová. A hlad duše je…

vždy když život zase změní plány si řeknu po nekonečném přílivu slz holka, vždyť ještě bude hůř nic tak strašnýho se nestalo největším neštěstím je dnešek pravda, žila jsem příliš pramálo zase se zcelí ty rány na duši bolavé zase si dáme čaj čaj…

potřebovala jsem Tě, Bože chtěla jsem vykopat studnu jsem už tak vyprahlá unavená zničená bolavá celou dobu bez přestání dělat co se má a přec Tobě stále nevěrná a já ... zase mlčela

jednou bych to chtěla spočítat proplakané dny a noci promrhané dny v životě musíš čekat neustále hledat jít vstříc jizvy na těle k proplacení dát ať mi je vyplatí v hotovosti nové tělo odolnější duši

To se tak mluví a mluví, pije a debata se nachyluje k životním filosofiím. A pak někdo přitáhne slané věci, konkrétně Bersi s příchutí uheráku. A jedna krátká životní linka se vybaví. Bohužel až moc krátká. Podzim k tomu tak trochu svádí- odpouštět…

Děvče moje, tak moc mě mrzí, co se stalo a že se to dovídám od někoho jiného. O to víc mě to tíží. Nemohu Ti ani říci, jak moc mě to bolí, že jsem noc nespala, že tu bolest nesu s Tebou. Přijala jsem ji a teď ta trocha, trocha toho, co vím, je moje.…

Nebyla tak malá, ale nebyla dostatečně velká, aby to pochopila. Malovala do památníčku. Malovat moc neuměla, tak byla ráda, že se jí něco povedlo. Vánoční strom. Přemýšlela, jakou hvězdu namaluje nahoru. Jistě, červenou! Hrdě to nesla ukázat mamince…

Teď budu trochu sentimentální a asi až moc sladká. (Takže kdo nechce, ať nečte dál) Měla jsem praxi v družině. Když jsem si ji na začátku léta vybírala, byla jsem odvážná a chtěla jsem zkusit něco nového. Prostě znát hranice. A stále jsem přemýšlela…

já přijdu až svět se rozezvoní v řadě nejistých jistot až Ti dojdou kroky stát a dívat se uslzenýma očima tak jako předtím smát se s kytkou v ruce já vím jsem tu dobře

Poslouchala jsem kázání. To se nestává, tím spíš, že jsem byla v kostele, to taky není moc obvyklé. Ale o tom možná až jindy... Jak název prozrazuje, bude challenge! Osobně bych byla ráda, kdyby se alespoň tato rozjela, protože mi přijde nenáročná,…